Napsali o nás...

Zručské noviny 7-8/2025

Pátý ročník Zábořského pivního Sudmaratonu, který se uskutečnil v sobotu 13. 7. 2025, není jen tak pro někoho. Opravdu drsný závod plný zvratů, je to bitva, kde se svaly potkají s žaludky a vůle s pěnou. A tento ročník byl plný rekordů a legend!

Už jen pohled na startovní pole, čítající neuvěřitelných 43 natěšených týmů, byl zážitek. A když se na 21 kilometrů dlouhou trať, tedy poctivý půlmaraton, všichni vydali, musel každý tým cestou vypít neuvěřitelných 20 piv, vzduch zhoustl očekáváním. Jen jediný tým padl za vlast a nedokončil! To je bilance, která by se vyjímala i v análech těch nejšílenějších sportovních událostí.

Počasí nám osud namixoval přesně tak, jak to máme rádi – pár kapek deště jen proto, aby to pivo lépe klouzalo a rozpálené hlavy se zchladily před dalším pivním úkolem. Ale to pravé drama, to pravé sportovní šílenství se odehrálo na čele. Rekord trati, ten posvátný grál Zábořského Sudmaratonu byl nemilosrdně rozdrcen! Z původních 02:56 hod se čas katapultoval na naprosto nereálných 02:32 hod. Kdo to dokázal? Kdo prolomil hranice lidských (a pivních) možností?

Vítězství si s neskutečným přehledem odnesli nováčci na Sudmaratonu – BMPC /Zručská 100, tedy Petr Eliáš/Lukáš Hájek! Ukázali světu, že jsou to ostřílení bardi pivních běhů, kteří přišli do Záboří s jediným cílem: dominovat, a to jak v běhu, tak v pití! Rychlost na špici se letos posunula tak brutálně, že to, co by před pouhými dvěma lety, stačilo na zlato, by vás letos poslalo na skromné šesté místo.

Ale nebojte se, Zábořský Sudmaraton si i přes tyto šílené sportovní výkony stále drží své kouzlo! Je to místo, kde si ti, kteří nikam nespěchají a chtějí si jen v klidu užít každý doušek a každý krok, přijdou na své. A k tomu přispěla i legendární zastávka "U Lakatošů", kde Aranka a Fero dělali vše pro to, aby závodníky rozptýlili a zpomalili tancem, zákeřnou griotkou a dalšími dobrotami. Pro příští ročník, který je naplánován 11. 7. 2026, se zde rýsuje obrovský potenciál pro další taškařice, které prověří odolnost i těch nejtvrdších borců!

Zábořský Pivní Sudmaraton Vol. 5

12. července 2025

Začneme jedním skotským vtipem. Žebrák na skotské vysočině u dveří domu prosí paní: "Milostivá, celý den jsem nic nepil, mám hroznou žízeň." Ženě se ho zželí: "Ale jistě, chudáčku, vydržte, přinesu vám džbán vody." Žebrák ji ale zastaví: "Já jsem říkal, že mám žízeň, ne že jsem špinavý." (get it?) V tomhle závodě si také nesete sud. Pětilitrový plastový kanystřík s vodou. Asi abyste se mohli v průběhu mýt, nebo co, protože závod se pořádá v půlce července.

Parametry: Trať má délku tří sedmikilometrových koleček v Záboří nad Labem. Na začátku a na konci a mezi koly, která vždy začínají a končí na místním fotbalovém hřišti, se můžete něčeho napít, myšleno piva Těch musíte v týmu před dokončením závodu vypít 20. Jak si je rozvrhnete, je na vás Soutěží dvojice mužů či 2 ženy nahradí 1 muže, takže to znamená možnosti 1 muž a 2 ženy nebo 4 ženy. Samozřejmě povolují i 3 ženy nebo pár muž+žena (většinou manželé). Nikoho do dvojice se mi léta nepodařilo sehnat. Až jsem byl loni osloven Lukáš Hájek … jistě díky svým vynikajícím vytrvaleckým běžeckým schopnostem.

Z Prahy to trvá do Záboří hodinku vlakem s přestupem v Kolíně. 5 minut na přestup a obvyklé pětiminutové zpoždění už na výjezdu z Prahy tomu dává adrenalinovější rozměr Naštěstí se jedná o závod dvojic, tak může jeden přijít na registraci později. Společnou fotku, kdy snad možná i půlka lidí mohla být ještě střízlivá jsem však nestihl, zas tak často v sobotu vlak nejezdí.

V hledišti potkávám Martin 'usatecz Sivok (and his crew), co tam už evidentně přenocovali. Má na sobě plášť jako hobiti v Pánovi prstenů, sepnutý elfskou broží (tím zeleným lístkem) jako hobiti, má na řetízku prsten jako hobit Frodo a dýmku jako hobiti. Také má brýle, takže si spousta lidí myslí, že dělá cosplay Harryho Pottera.

Týmy startují, jak chtějí, cca po desáté ranní, nejpozději musí vyrazit do asi půl dvanácté dopoledne. Dostanete onen kanystr s vodou, mapku, fotomísta na povinná selfíčka a můžete to roztočit. Nohy do běhu, ale spíš se doporučuje roztočit to u pípy, kde to má na povel Andrea Marie Pacalova .Rekord závodu činí pod tři hodiny nějakých 2:55 plus minus. Náš namachrovaný plán jsme stanovili na 2:30. Asi bych si i troufal na míň, ale přeci jen, trasa je dlouhá, neznámá, piv není nejmíň. Navíc každou chvíli s různou intenzitou prší.

Rozdělili jsme si pětipivko a kopli do vrtule. Abychom si o pár metrů později udělali selfíčko u fotomísta. Batoh s barelem táhnu já, Lukáš se jen veze a běží za mnou Teda, nepočítám, že má mobil, fotí povinná selfíčka, kontroluje mapu a trasu, naviguje mě, hlídá tempo, furt má řeči, že mám zvolnit, a každý kilometr hlásí, jak dlouho nám trval Jsme jak Asterix a Obelix – tak snad je jasný, kdo z nás by byl kterej, ne? Ale tak už se jmenoval jiný tým. Názvy typu Udelejmitousty nebo Vyhrajemezasekundu (get it?) už taky byly obsazený. Tak jsme naši sestavu zkomolili dle jiných úžasných pivních závodů na "BMCP / Zručská100". Výhru za nejlepší název týmu nebo masky holt nevyhrajeme, ale my tu závodíme na čas, že jo.

Obuv jsem zvolil silničky. Na asfaltu v obci při tom deštíku jsem za to rád. Na cestě v poli už si to úplně nemyslím. A s hrůzou zjišťuji, že dlouhý úsek v lese se běží na písku a blátě Nějak jsme těch 7 kilometrů prvního kolečka dali, třetí kolečko se poběží po stejné trase. Kopneme tam další pětipivko a běžíme druhý okruh. Ten už totálně vede lesem a po lukách. Obuv jsem teda dost nevychytal.

Zapomněl jsem napsat, že za druhým kilometrem prvního a třetího okruhu dodali takovou past v podobě spolupořadatelů, co mají různá lákadla, aby nás zdrželi. To místečko se nachází v půlce jediného kopečku široko daleko, takže jako vrchař v třetím kole vybíhám napřed a dávám si pár hltů jinačího lákadla, než mě Lukáš dožene Paní "Lakatošové" pak zřejmě na afterpárty oplácím stejnou mincí, zvu na panáka, což spustilo na baru řetězovou reakci (nebo se to připojilo k té probíhající) a ranní stav v peněžence by tomu odpovídal.

Po vyhrabání se z pískoviště třetího kola máme do cíle na posledním kilometru, pamatuji-li si to dobře, mezičas okolo dvou a čtvrt hodiny, do cíle rovinka a chybí nám pět pivek neboli jedno pětipivko. Dobíháme, dopíjíme, ale už nám to moc nejde. Z plánu na čas pod 2:30 se postupně stává plán na 2:31, pak 2:32.. Na 2:32:49 končíme, v traťovém rekordu, hned na první pokus, dosavadní rekord o víc než 20 minut překonán

Při tom poprchávání a deštíku máme trika jak olověnou vestu. Ale stálo to za ten zážitek Fandíme dobíhajícím dalším týmům a tak, nálada tu panuje veskrze skrz na skrz pozitivní v intenzitě, jak my jsme promočení. Počasí se umoudří, díky tomu se rozhoduji nevyrážet do Prahy a ráno zpět na vyhlášení. Toto rozhodnutí obnáší nutnost rozbít stan při zapadajícím slunci. Je třeba ho rozbít tak a ne jinak, aby byl řádně rozbitý. Dřív, než budu rozbitý já

S nastupující večerní afterparty a hlavně díky faktu, že jsem nakonec spal pod střechou onoho stanu, můžu říct, že rozbíjení dopadlo ve správném pořadí Ano, to můžu říct, ale nerozebíral bych to – tj. krátké kolíky v mokré půdě mě stály dost nervů, ale využil jsem svou denní slovní zásobu introverta. Zásobu sprostých slov, přesněji Afterparty se samozřejmě nesla v duchu "What happens in Záboří.." Věděli jste např., že takový ty bodáky na rohlíky, když vám vyrábí párky v rohlíku, jsou rozžhavený? Tak teď to víte. Taky to vím. A moc dobře.

Co se ranního vyhlašování týče, tak jako jo, mimochodem, nakonec jsme vyhráli, drtivě a v traťovém rekordu Ale donutili mě vylézt na podium představované sudy od piva. A to tedy jsem si moc nevěřil, že se udržím.. Lukáš řídil, tak měl afterparty odpovědnější. Ale co já, když jsem vstal krátce před vyhlašováním. K snídani byly zbytky rautíku z noci, bohužel, pivo došlo. Než jsem šel okolo, to najednou hned bylo naraženo Jen nevím, od čeho mám ten puchýř na prstě a proč chodím obloukem okolo těch bodáků na párky v rohlíku? Cesta zpět do Prahy. Ehm, splněno, check.

Petr Eliáš, vítěz ročníku 2025

Jak se stát vrcholovým sportovcem během jednoho víkendu. 11.7.2026

Když mi kámoš zavolal, že mu vypadl parťák na závody, tak jsem bez přemýšlení kývnul. O co přesně jde jsem se dozvěděl až později. Měl jsem volný víkend, tak proč ne.

Jednalo se o Zábořský SUDMARATON. Princip je jednoduchý - běžíš 21 km a v týmu musíte vypít 20 piv. Kámoš už se účastnil několikrát, takže jsem odsouhlasil jeho taktiku. Jen s malou změnou - nepůjdeme, ale poběžíme. Cíl byl jasný, dát to pod tři a půl hodiny.

Sobota ráno, registrace. Koukám kolik je tam lidí a dostáváme mapu trasy a 5litrový kanystr s vodou, který musíme celou dobu nést. Nesu ho já, s tvrzením, že mám víc naběháno...V 10:00 stojíme na startu a hned dáváme 4 piva. Padly tam jak nic a vybíháme.

První zastávka hned na prvním kopci(Lakatoš point) - deci griotky a palačinka. Vůbec se nezdržujeme a běžíme dál. První okruh dáváme s přehledem a po 7 kilometrech jsme zpět v místě startu. Bereme 5 piv. Žádný problém a vyrážíme do druhého kola.

Tam se ukazuje jeho zkušenost z minulých ročníků a vytahuje placatku a nabízí ji všem ostatním závodníkům na trati. Já nenápadně zjišťuju u ostatních, kolik už mají vypito, abych měl přehled, jak moc musíme ještě zabrat.

Po 14 kilometrech bereme opět naráz 5 piv a s menšími problémy je do sebe dostáváme. Poslední kolo už nepříjemně pálí slunce, vypitá piva dělají své a parťákovi se nechce běžet. Tak volím taktiku nekonečné hecovačky a posledních 5 km ho nenechám vydechnout. Celkem to funguje a ani moc nenadává.

Nakonec se dostáváme do cíle, kde nás čeká posledních 6 piv. Necháváme si je načepovat naráz a trochu se trápíme. Já oznamuji, že když zabereme, budeme mít čas pod tři hodiny. To zafunguje, piva do nás padnou jak nic a cílový čas je 2:55:53! Parťák je z toho tak nadšenej, že jde hned objednat další pivo s tím, že s tréninkem na příští rok musíme začít co nejdříve.

Druhý den ráno je vyhlášení. Vyhlašují se postupně všechny týmy od posledního, takže to chvíli trvá. Ale nakonec je z toho nečekaně krásné DRUHÉ MÍSTO! Nutno dodat, že první tým to dal o 40 minut rychleji.

Tak zase za rok!

Ivoš Hruška, 2. místo v roce 2026

Zábořský Sudmaraton a (nově) Proseccoton 6. ročník

11. července 2026

Loni to byl můj praxí ozkoušený 40. pivní závod. Do letošního ročníku jsem stihl vyzkoušet dalších 7 (z toho 3 vznikly úplně nově), teď (srpen26) už vlastně 8 Ale zpět k Sudmaratonu.

Letos nově přidali verzi prosec(o)coton nebo tak nějak Jináč zůstává, že máte 3 okruhy 7+ km dlouhé (1. a 3. je stejný), nesete si 5l kanystr s vodou (upíjet můžete libovolně) a vypít musíte na startu/cíli okruhů celkem 20 velkých piv u pípy, nebo nějaký ekvivalent s proseccama. Tým tvoří 2 muži / 1+2 ženy / 4 ženy. Nebo méně, pokus si věříte Někdo to prý opět neúspěšně zkusil sám a já to fakt nebyl Sešlo se nás rekordních 52 týdnů, jak týmů v roce, 12 z nich šli nepivní variantu - ne, nebudu zkoumat, jak se ten prosek píše správně

Nejlepší název podle mě měli "Pán půllitrů - společenstvo půllitru" ve složení Legochlast a Glimlitr a v patřičném převleku a s výzbrojí, ale nejlepší název vyhrál nějak tým Suchypiče nebo tak nějak. Protože těmi všemi tekutinami smíte zavlažovat pouze hrdlo, to v krku a ne to.. no to je jedno S Lukáš Hájek se vracíme vrátit pohár vítězů za naše loňské vítězství (v traťovém rekordu, neasi), chystáme se náš rekord o něco posunout a samozřejmě obhájit. Za velmi dobrý čas se zde považuje cokoli pod 4 hodiny, stlačit to pod 3 hodiny v minulosti se také nepodařilo hned tak někomu a většinou (nebo vždy?) jen o pár minut. My to jdeme posunout z času 2:32:48

Po desáté dorážím a vracím pohár panu řediteli Jerveare Michal. Lukáš mi píše, že už vyráží, má odvoz autem. Koukám, že by do 50 minut tu měl být. Mám čas kontrolovat soupeře. Jedni borci dali odhadem nějaké své kolečko za 40 minut, čichám, čichám konkurenci Po hodině začínám nervózně kontrolovat všechny příjezdové cesty. A hodiny. Po 70 minutách jsem jak rodič pubertálního dítěte, co mu se v noci nevrátil z hospody. V době mobilních telefonů, internetu a vůbec. Po 80 minutách, v době mobilního internetu a vůbec, žhavím drát.. to je teda dost blbý přirovnání a volám, kde jsou. Už skoro na místě, prej chytli traktor. A kombajn. Prostě všechno. A UFO tam do silnice nepřistálo? Přesně to, bych od nezbedného puberťáka čekal

Tak se rozcvičíme, přebereme startovní arch a soudek s vodou a jdem na pivo. Necháme si to odstartovat, kopnem tam jedno studený pětipivko a pak do vrtule. Vybíháme už v čase 2:15, to jediný si ještě pamatuju Lukáš má kšiltovku, já ne. Čehož zakrátko po fotopointu ve výhni mezi poli lituji Nějak jako nosič sudu jsem letos pomalejší já. V půlce prvního kola navíc cítím v botě kamínek

No a tak točíme pětipivka mezi sedmikilometrovými okruhy, snažíme se nezdržovat na fotopointech (celkem 9). Běžecké tempo máme letos asi o něco pomalejší. Ale cítím a ve volném čase si přepočítávám, že zase mezi kolečkama u pípy si to rychlostně víc než kompenzujeme

Pivka do nás vyloženě padají. Rychleji. O dost. O dost víc rychleji. A žíznivěji. Poslední kolo už bere soudek Lukáš, já to v té výhni bez čepice dávám jen s velkým přemáháním. A to nás čeká na trase palačinka s griotkou (neptejte se, ale je povinná).Nakonec jsme to zvládli, s časem lehce přes 2 hodiny a čtvrt. Uvidíme ráno. Po večerní až noční afterpárty. Na té vydražuji "bezedný kelímek", co je z keramiky a vejde se do něj litr tekutin. Znamená to přesně to, co si myslíte - mám pivo zdarma po zbytek pobytu. Nevím nevím, kdo na téhle transakci, za tu cenu a za cenu pivka vydělal, nazvěme to remízou. Ráno na vyhlašování se dozvídám, že ti vysportovaní atleti, co točili běh po 40 minutách, absolutně nezvládli poslední cca 2 piva a nakonec měli čas 3h. Já s Lukášem opět v týmu "BMCP / Zručská100" posouváme hranice, vítězíme v čase 2:16:37, zlepšujeme rekord (ten náš z loňska) a stáváme se historicky prvními obhájci